Rozhovor s panem Otou Raudem, vedoucím oddělení vývoje doplňovacích sad.

Firma Smart Print s.r.o., výrobce refill kitů (plnicích sad) pro inkoustové a laserové tiskárny, uvádí v těchto dnech na trh nové plnicí sady pro cartridge CANON PGI-525PGBk a CLI-526C, CLI-526M, CLI-526Y, CLI-526Bk. Při této příležitosti jsem vyzpovídal Otu Rauda, který měl jejich vývoj na starosti.

Můžeš nám, prosím tě popsat, co všechno předchází tomu, než se plnicí sada dostane do prodeje?
Všechno začíná tím, že denně projíždíme internetové stránky výrobců tiskáren a hledáme nové typy. Pokud na nějakou novou tiskárnu narazíme, zjistíme jaké používá k tisku cartridge nebo zásobníky. Pokud už pro ně plnicící sadu vyrábíme, je to snadné. Tiskárnu zařadíme do našeho vyhledávače a je hotovo. Pokud ovšem pro tyto cartridge plnicí sady nevyrábíme, začíná pro nás práce. Nejdříve musíme rozhodnou, zda vůbec pro tuto tiskárnu sady vyrábět.

Doplňovací sady se tedy nevyrábí pro úplně všechny tiskárny?
To určitě ne. Je spousta aspektů, které o tom rozhodují. Například, kolik typů tiskáren konkrétní cartridge používá. Pokud například zásobníky používá jedna nebo dvě tiskárny, jejichž ceny začínají na sedmi tisících, nemá podle našich zkušeností cenu sady vyrábět. Takových tiskáren se totiž prodá oproti těm levnějším velice málo a navíc majitelé takto drahých tiskáren většinou nekoukají na cenu a kupují originální cartridge. Situace na trhu se za těch sedmnáct let od vzniku firmy hrozně změnila.

Co tím myslíš? Jaké to tenkrát bylo?
Vzpomínám si jak to začínalo. V té době se prodávaly čtyři typy tiskáren. Dva od Canonu a dva HP. Když jel tenkrát ing. Petr Hendrych jednatel naší společnosti do jedné firmy v Mladé Boleslavi koupit naši první tiskárnu HP DeskJet 500 za deset tisíc, jednaly s ním stejně jako když si tam ve škodovce o deset let později kupoval Superba v plný palbě. Kazety jsme pak zkoušeli u něj v garáži plnit. Tyhle kazety v sobě měly měchy, které v nich udržovali podtlak, aby inkoust nevytekl a z vrchu otvor na přisání vzduchu. Tím jsme to poprvé zkoušeli plnit. Pořád to nešlo a tak jsem na stříkačku s inkoustem pořádně přitlačil a v tu chvíli...

Promiň, ale to jsi se trochu rozpovídal. Můžeš se vrátit k našemu tématu?
Jasně. Takže budu konkrétní. Když jsme se rozhodli vyrábět plnicící sady pro zásobníky PGI-525PGBk a CLI-526C,M,Y,Bk., koupili jsme tři tiskárny – iP4850, MG5150, MG6150 a asi dvacet sad cartridgí. První věc, kterou musíme zjistit je, zda tiskárny budou s doplněnými zásobníky psát. Může se totiž stát, že i po doplnění zásobníku tiskárna odmítá tisknou s tím, že je podle ní zásobník pořád prázdný. Pokud se to stane musíme zjistit zda se to dá obejít. Když jsme tohle vyřešili, mohli jsme pokračovat.

Jaký byl další krok?
Oslovili jsme výrobce inkoustů a ti nám poslali vzorky. V tomto případě jich bylo myslím osm. My mezitím vytiskli testy z originálních cartridgí – texty, grafy, fotografie, aby bylo s čím srovnávat. Z originálních zásobníků jsme vytáhli inkoust a společně s ostatními vzorky ho poslali do chemické laboratoře, se kterou již deset let spolupracujeme. Tam byly inkousty testovány, zda mají stejné vlastnosti jako originál – světlostálost, viskozitu, barevnost atd. U nás jsme zatím zkoušeli vzorky inkoustů přímo v tiskárnách. Porovnali jsme barevnost výstupů, zjišťovali, zda inkousty v tryskách tiskových hlav nezasychají, aby je nezničiliy   hlavně hledali nejsnadnější způsob, jak zásobníky naplnit a co k tomu bude potřeba. Pokud mají cartridge podobnou konstrukci, jako starší typy je to celkem snadné. Pokud ne, musíme navrhnout a nechat vyrobit nové plnicí doplňky, jako jsou zátky, plnicí adaptéry atd.

Jak jste se přesvědčili, že budou uživatelé schopni zásobníky opravdu naplnit? Je přeci známá věc, že co je jasné odborníkovi, nemusí být jasné člověku, který něco podobného nikdy nedělal.
O tom jsem chtěl právě mluvit. Když jsme měli vyrobené vše, co je k plnění potřeba a byl vybraný inkoust, který jsme jak my, tak laboratoř, vyhodnotili jako nejlepší, vytvořili jsme společně s grafickým oddělením návod. Pak jsme pozvali deset lidí, kteří neměli s plněním žádné zkušenost a nechali je podle tohoto návodu zásobníky naplnit. Přitom jsme sledovali co jim není jasné a kde dělají chyby. Návody jsme opravili a znovu otestovali. To se několikrát opakovalo. Když bylo vše OK udělali se texty na obal, rozhodli jsme na kolik naplnění sada bude a bylo hotovo.

Takže "testováno na lidech". Teď si to vzal opravdu zkrátka. To by si nám mohl dopovědět tu veselou historku s tím plněním v garáži.
Teď nevím kde jsem skončil.

Počkej, někde to tu mám. „a tak jsem na stříkačku s inkoustem pořádně přitlačil a v tu chvíli ….“
Už vím. A v tu chvíli jsem zjistil, že to tudy nepůjde.

Aha. Tak děkuji za rozhovor.
Roman Fiala